Představte si, že u vás v domě bydlí domovnice – nějaká paní Blažková. Kdybyste se jí zeptali, jestli zná nějakou sektu, co myslíte, že by asi odpověděla? Svědkové Jehovovi, navrhl kdosi. Hm, a neřekla by to jinak? – Jehovisté, zní další formulace. Přihořívá. Ale paní Blažková by jistě řekla jehovisti. A víte proč? Protože tím pejorativním tvarem s -ti na konci dává mimoděk najevo svůj záporný vztah k nim. Tvar jehovisté je neutrální. A kdybychom k nim byli trošku citliví a měli je rádi, tak bychom řekli Svědkové Jehovovi – protože víme, že oni se tak sami nazývají… Právě si pročítáte letmý úryvek hovoru, který vedl s mladými lidmi 14. října 2005 v pražské kavárně Vesmírna religionista Zdeněk Vojtíšek.

    Zdeněk VojtíšekKdo by jako hosta druhého podzimního „kulatého stolu“ čekal snad nějakého zachmuřelého exorcistu byl by zklamán. Své patnáctičlenné publikum z řad Národního parlamentu dětí a mládeže překvapil tolerancí, s níž hodnotil nejrůznější náboženské skupiny, názory a směry, často menšinové. Slova „sekta“ přitom užíval jako šafránu; mimochodem, ten večer ho ani nevyslovil jako první.

    Pokud jde o známé Svědky Jehovovy, podle Zdeňka Vojtíška získali registraci jako náboženská společnost před 12 lety – také proto, že před registrujícími orgány zatajili některé základní prvky svého učení (týká se transfúze krve). Od té doby se ale ve společnosti stále více etablují. „Já bych si dnes už se slovíčkem sekta u Svědků Jehovových dal pozor. A myslím si, že za deset patnáct let už ani paní Blažková nebude říkat, že jsou sekta,“ míní Zdeněk Vojtíšek.

    Zdeněk VojtíšekPracuje jako vysokoškolský pedagog – je odborným asistentem na univerzitě. Kromě toho poskytuje i dobrovolné poradenství lidem, kteří se cítí být negativně zasaženi současným náboženským životem. Jeho nejčastějšími klienty jsou ti, kteří mají obavu, že jejich příbuzní či přátelé se dostali do zhoubného vlivu nějaké sekty, náboženští odpadlíci a pak lidé, kteří mají dojem, že jejich žité náboženství je pro ně samé či jejich okolí problémem. Další jeho bezplatnou aktivitu představuje redigování malonákladového časopisu o současné náboženské scéně Dingir.

    A na co se ho účastníci besedy ptali? Zajímalo je třeba, jaký je v současné době o náboženství zájem, jak se k Zdeňku Vojtíškovi zkoumané náboženské skupiny chovají, jak vypadá zdejší náboženská scéna, před jakou sektou by bylo dobré mít se na pozoru, jak by definoval víru a podobně. Nejvíce konkrétních dotazů se týkalo satanistů.

    Mladí lidé se mimo jiné dozvěděli, že ve společnosti se nyní projevují dvě patrné tendence: pokles zájmu v etablovaných „lidových“ náboženských společnostech a oživení v menších náboženských skupinách. „V římskokatolické církvi je celý soubor velmi živých, životaschopných a pravděpodobně do budoucna progresivních menších skupinek, které ukazují že zájem mezi mladými lidmi o římskou církev není nijak malý,“ soudí Zdeněk Vojtíšek. Totéž podle něj platí i o všech tzv.probuzeneckých církvích. Mezi středoškoláky je nejvíce křesťanů, ale stále populárnější je pro ně také buddhismus. Kromě celé řady jiných náboženských společenstev existují i nepočetné novopohanské skupiny, které hledají inspiraci u Keltů, Slovanů a Germánů.

    Host říjnové Vesmírny konstatoval, že jeho styky s různými náboženskými skupinami zahrnují celou škálu vztahů, od velmi srdečných přes korektní až po prakticky nulové (např. se stoupenci Sri Chinmoye). Zmínil se také o občasném napětí a jiskření, třeba mezi ním a scientology…

    Pro mnohé překvapivě nezahrnul mezi typické sekty satanisty. „Protože satanismus zdaleka nemusí mít – a skoro bych řekl, že ve většině případů ani nemá – nic společného s náboženstvím,“ vysvětlil. V praxi jde prý většinou o jistý způsob protestu; tito satanisté sice hlásají volnost nespoutanou konvencemi, ale Satana jako duchovní bytost vlastně neuznávají, natož aby se k ní modlili. I když náboženský satanismus existuje, je rozšířen mnohem méně, než je v obecném povědomí. „Patrně existují i skupiny – a patrně i u nás – které obětují Satanovi, modlí se k němu a vzývají ho. Ale jsou to jednotlivci nebo izolované skupiny, které nevytvářejí nějakou celosvětovou síť tohoto typu. Pokud se oběťmi dopustí trestného činu, měly by být stíháni – ne pro své negativistické, protestní zaměření, ale kvůli těmto kriminálním deliktům,“ soudí Zdeněk Vojtíšek.

    Zobecnil, že náboženských skupin, kterým většinová společnost říká sekta a kde je podle jeho názoru určitá obava na místě, je asi deset až 15; jako příklad uvedl aktivity Vesmírných lidí v roce 2000. „Náboženských skupin, kterým většinová společnost říká sekta, by bylo možná dalších šedesát, sedmdesát a náboženských skupin, kterým většinová společnost neříká nijak, protože je vůbec nezná, by bylo dalších třeba sto, sto dvacet,“ odhadl Zdeněk Vojtíšek.

    Autor