Totalita aneb cesta tam a zase zpátkyŠestnáct let po „Sametové revoluci“, při níž byli významnou hybnou silou studenti, se mladí lidé schází nad tématem totalita. Deset vysokoškoláků organizuje pro sedm stovek svých vrstevníků, skautů ve věku od 15 do 25 let, celodenní seminář s názvem Totalita aneb cesta tam a zase zpátky. Proč? Ptali jsme se studentky Filozofické fakulty UK Ivy Pecháčkové, která zodpovídá za program semináře.

    Proč by měla mladého člověka, občana demokratické České republiky, zajímat totalita?
    Moje generace už prakticky celý život prožila v demokracii. Sametovou revoluci jsme zažili jako úplně malé děti. A na školách se o druhé polovině dvacátého století často vůbec neučí, nebo jenom symbolicky. Totalita nám tedy může připadat jako vzdálené a nezáživné téma.V semináři, který připravujeme, nám ale nejde primárně o historický popis. Spíš chceme totalitu ukázat jako stále živé téma, které se týká i našich životů teď a tady.

    Iva Pecháčková Měli by se dnešní mladí bát, že se totalita může vrátit?
    Že bychom „se měli bát“, to jsou asi příliš silná slova. Rozhodně mi ale přijde krátkozraké považovat demokracii za samozřejmost, něco zaručeného, co už se nemůže změnit. Pro téma totalita jsme se rozhodli právě proto, že nám připadá důležité, aby se otevřeně mluvilo o rizicích, která v sobě nesou „ideologie směřující k totalitě“. Narážím například na to, jak neustále rostou preference komunistů a i některé demokratické strany vážně uvažují o spolupráci s nimi. Na semináři snad hlouběji pochopíme, jak se může stát, že se demokratický stát „zvrhne“ v totalitní režim a naopak je jak náročné vybojovat si demokracii zpátky. Odtud název akce „Totalita aneb cesta tam a zase zpátky“.

    To je hlavní cíl semináře?
    Cílů máme víc. Asi nejdůležitější je pro nás pokusit se v účastnících probudit pocit osobní odpovědnosti za veřejné dění. Nemáme v úmyslu nikomu vnucovat nějaký konkrétní politický názor – chceme jen připomenout, že není jedno, co si člověk myslí o dění kolem sebe, a že má smysl, abychom se o něj zajímali a aktivně se zapojovali, i kdyby třeba jenom tím, že půjdeme k volbám.

    Jak bude seminář vypadat?
    Seminář zahájí úvodní společnou přednáškou sociolog prof. Miloslav Petrusek. Bude z ptačí perspektivy svého oboru zodpovídat obtížnou otázku „Co je to totalita?“. Poté zaměříme pozornost na konkrétní lidský osud, půjde o jednu ze signatářek Charty 77 paní Danielu Brodskou. Další program jsme rozvrhli do devíti sekcí, které poběží paralelně. Jedna se např. bude zabývat zkušeností exilu a disentu. Za disidenty v ní bude mluvit Dana Němcová, nad otázkami exilu se v panelové diskuzi sejdou Ivan Medek a psycholožka Olga Marlinová. Další sekce věnujeme vztahu totality a náboženství či osudu českého skautingu za minulých režimů. Některé sekce jsou přímo orientovány do současnosti; jedna se zaměří na nedemokratické režimy v dnešním světě a jejich monitoring, další na lidská práva. Pod názvem „Totalitní výchova a výchova proti totalitě“ se zase skrývá workshop o kritickém myšlení a přednášku doc. Jiřího Kociána o tom, jak se dají vzdělávací instituce zneužít. Ještě zmíním sekci Totalita a občan, která zkoumá, jak režimy reagují na občanské aktivity, a nabídne workshop o neziskových organizacích. Seminář uzavře svým příspěvkem senátor Jaromír Štětina.

    Je akce tohoto druhu výjimečná?
    Naopak. „Mikulášský seminář“ má tradici už od roku 1992 a počet jeho účastníků se každý rok zvětšuje. Vždy jde o vzdělávací akci pro dospívající a dospělé skauty. Každý ročník má zastřešující téma, na které se jednotliví přednášející dívají z různých úhlů pohledu. Například loňský ročník jménem „Proměny“ byl o proměnách české společnosti v posledních letech a o výhledech do budoucna. Rok předtím patřil semináři s názvem „Jsme jinak stejní“, který se zabýval problémy kolem rasových a dalších „jinakostí“. Snažíme se zvát hosty, o nichž si myslíme, že do hloubky rozumí tématu semináře a zároveň mají dar své znalosti předat zajímavě a živě.

    Táhne do Prahy sedm stovek mladých lidí skutečně zájem o fenomén „totalita“?
    Řekla bych, že lidé, kteří vyrostli ve skautských oddílech, mají o něco větší zájem o veřejné věci než běžná populace. Alespoň to potvrzují výsledky jedné z otázek sociologického průzkumu hodnot, který si Junák v roce 2000 nechal vypracovat společností Median. Asi to bude tím, že i nejmenší vlčata v oddílech vedeme k tomu, aby přistupovala ke svému okolí tvořivě a dle svých možností odpovědně. Proto se nedivím tomu, že jsme schopni přijet dvě stě kilometrů, abychom diskutovali s osobnostmi o tom, co je totalita a jak se jí můžeme bránit. Ale do Prahy účastníky semináře táhnou i další věci, hlavně možnost setkat se s přáteli z celé republiky a společná zábava. Samotnému semináři předchází páteční kulturní večer. Vyhlašují se na něm výsledky všestranné soutěže tvořivosti Polibek múzy. V sobotu po semináři je taneční večer a kdo neprotancuje celou noc, může ještě v neděli přijít na přehlídku filmů k tématu semináře.

    Program semináře: http://www.skauting.cz/seminar/

    Tisková zpráva k této akci je ZDE.

    Autor