S různými obměnami oné pohádkové otázky se do pomyslného zrcadla obracíme často. A byť nám v pohádce pyšná a zlá královna svým dotazem připadá směšná a pošetilá, znovu a znovu se tážeme zcela vážně. Čekáme však na odpověď? A na jakou? Klademe nejrůznější dotazy dětem. Žádáme je, aby řekly UPŘÍMNĚ svůj názor. A ony ho sdělují. Upřímně. Ale ouha. Děti se chovají jako naše vlastní zrcadlo a – k našemu opakovanému údivu – často říkají věci, které slyšet nechceme. Co teď? Buď se nad vyřčeným vážně zamyslet a nebo se na názor snad ani raději neptat. Tak třeba minulý týden. V Památníku národního písemnictví byly vyhlášeny ceny 13. ročníku ankety SUK – čteme všichni. V ní kromě pedagogů a knihovníků hlasují i děti. Hodně dětí. Letos museli organizátoři ze Sukovy studijní knihovny pro mládež vyhodnotit na 4 000 hlasovacích lístků! Záhy po vyhlášení výsledků se našli tací, kteří začali volat: a které děti hlasovaly? A proč hlasovaly ZASE pro Harryho Pottera?! Vězte, že hlasovali především velmi aktivní čtenáři – pravidelní návštěvníci knihoven. A hlasovali pro knížky, které mají rádi. Dvacet loni vydaných titulů, které děti loni nejvíce zaujaly, bylo zveřejněno společně s výsledky ostatních porot. K nahlédnutí (a třeba i zamyšlení) ZDE.
Zrcadlo, zrcadlo…
Od Redakce