Dne 24. května 2007 zasedla porota EPIC – Cena za odvahu, v níž mimo jiné byli paní Lívia Klausová, akrobatický lyžař Aleš Valenta, psycholog Karel Humhal či přednosta rehabilitační kliniky Fakultní nemocnice v Motole Pavel Kolář. Porota již poosmé vybrala šest nejlepších příběhů. Malí hrdinové byli oceněni na slavnostním vyhlášení dne 25. června 2007.
Tisková konference a slavnostní vyhlášení držitelů ocenění „EPIC – Cena za odvahu“ se uskutečnilo v pondělí 25. června 2007 od 12:30 hodin ve Francouzské restauraci Obecního domu v Praze. Kromě pamětního listu, medaile a dárků od partnerů akce byl dětem odměnou i program, v němž vystoupila Ewa Farna, Petr Poláček, Monika Absolonová a pantomimické duo.
Tomáš Uchytil, 14 let, Přibyslav
Tento příběh se stal v říjnu roku 2006. Tomáš se toho dne vydal se svým kamarádem na výlov k nedalekému místnímu rybníku. Den rychle utekl a chlapci se vraceli zpátky domů. Po cestě si sdělovali své zážitky a byli do nich tak zabráni, že si ani jeden z nich nevšiml, že se Robinovi zamotala jeho rybářská holínka do kola. Kolo se smýklo a chlapec upadl. Byl v bězvědomí a způsobil si otřes mozku. Začal sebou škubat a dusil se. Jelikož Tomáš má babičku, která je zdravotní instruktorkou, věděl, že jde kamarádovi o život a že musí ihned jednat. Rozevřel mu ústa a vytáhl zapadlý jazyk. Když začal Robin opět dýchat, zavolal Tomáš ihned lidi z okolí a půjčil jim svůj mobilní telefon, aby přivolali záchrannou službu. Přitom stále sledoval, jestli kamarád dýchá a nespustil z něj oko do příjezdu sanitky. Když Robina naložili a odvezli, vydal se směrem domů a po cestě zašel k Robinovým rodičům, aby jim řekl, co se stalo.
Violeta Siřišťová, 13 let, Bartošovice
Byl čtvrtek odpoledne 5. ledna 2006 a Violeta se vracela na kole domů z tanečního kroužku, ze kterého odcházela o půl hodiny dřív. Toho dne měla totiž její malá sestřička šesté narozeniny. Přestože jela na kole a byla zima, netřásla se, neboť se na chladné počasí ráno skvěle připravila a teple se oblékla. Cesta domů jí tentokrát nijak neubíhala, začalo se stmívat a Violetu přepadl zvláštní pocit, strach. Lekla se, když uslyšela podivné volání o pomoc. Překonala však samu sebe a vypravila se za tím hlasem. Našla ve sněhu ležící paní Neuwirthovou. Stařenka byla jen lehce oblečena, bosá a již silně podchlazená. Sama by Violeta babičku nikam nepřenesla, proto ji přikryla svým oblečením a utíkala, celá třesoucí se strachem a zimou, pro nejbližší pomoc. Tu našla u svých dvou spolužaček (Barbory Křenkové a Adély Sattkové) a maminky jedné z nich. S jejich pomocí pak přenesly postiženou paní do tepla jejího domku, kde se o ni patřičně postaraly a tím ji možná zachránily před umrznutím.
Kristýnka Fornálová, 12 let, Uherské Hradiště
Toho dne v říjnu 2006 si Šárka šla hrát s kamarádkami k místní, staré, opuštěné kotelně. Měla bohužel ten hloupý nápad, že vylezla na střechu, což se jí málem stalo osudným. Stoupla na zaprášené střešní sklo, které se pod ní prolomilo a ona se propadla ze sedmi metrů dovnitř na beton. Její sestřenice Kristýnka, která vše viděla, ani na chvilku nezaváhala. Ihned jí vyrazila na pomoc. Ve výšce asi 2 metrů vyrazila malé okénko z drátěného skla a prolezla jím dovnitř do kotelny. Ihned se pokusila Šárce zmírnit krvácení z řezných ran na rukou zaškrcením. Ani jedna z dívek u sebe neměla mobilní telefon. Šárka ale naštěstí nebyla v bezvědomí a spolupracovala, takže tímtéž okénkem, kterým se Kristýnka dostala dovnitř, se jako zázrakem obě dostaly ven – jak se jim to podařilo, asi dodnes nikdo nepochopí. Pak Kristýnka přivolala pomoc. Přestože Šárka utrpěla komplikované tříštivé zlomeniny nohy, které se stále hojí, vyvázla bez dlouhodobých následků. Za to vše vděčí Kristýnce, která prokázala velkou odvahu a duchapřítomnost.
Zdeněk Nogol a Lukáš Valový, 13 a 14 let, Havířov-Šumbark
Jednoho prázdninového dne roku 2005 se Zdeněk Nogol se svým kamarádem Lukášem domluvil, že si vyrazí na šlapací kolo. Jeli autobusem na Těrlickou přehradu. V loděnici si zapůjčili šlapadlo a hned se vydali přes přehradu na druhou stranu. Ten den bylo krásné modré nebe a sluníčko pálilo, proto nebylo divu, že všude kolem přehrady bylo plno lidí, kteří se opalovali, koupali a jezdili na loďkách a šlapadlech. Chlapci byli asi v polovině přehrady, když z levé strany uslyšeli hlasitý štěkot psa. Ihned obrátili směr plavby za psím štěkotem zjistit, co se stalo. Kousek za zátokou se jim zjevila otřesná situace. Převrácený nafukovací člun, vedle něj plavalo bezvládné tělo muže s tváří obrácenou do vody a na něm seděl maličký pejsek, který tak žalostně naříkal. Oba chlapci věděli, že musí rychle pomoci. Lukáš vzal pejska a Zdeněk skočil do vody a snažil se dostat muže na břeh. Mezi tím už k němu připlavali další lidé. S jejich pomocí Zdeněk vytáhl tělo na břeh a společně se snažili neznámého oživit. Marně. Přivolaný lékař potvrdil mužův náhlý srdeční kolaps s následným utonutím.
Aneta Hromádková, 11 let, Hodslavice
Tento příběh se stal jednoho lednového odpoledne roku 2006 na zamrzlé říčce Zrzávce. Poblíž základní školy se klouzalo pár hochů a děvčat. Hoši se rozhodli, že prozkoumají tvrdost ledu u splavu. Jeden z nich však nenadále ztratil rovnováhu a po sypkém sněhu sklouzl do díry pod ledem. V mžiku se ocitl až po krk v ledové vodě a volal o pomoc. Kluci zpanikařili, vystrašeně po sobě pokukovali a nevěděli, co by měli udělat. Vtom přiběhla duchapřítomná Aneta, která zpovzdálí pozorovala jejich „výzkumnou expedici“. I když měla sama strach, aby neskončila v nepříjemné lázni také, v kleče se pomalinku k nešťastníkovi přiblížila, pevně ho chytla za ruku a opatrně, kousek po kousku ho vytahovala z ledové vody ven. Nakonec se jí to podařilo. Aneta si nehrála na filmovou hrdinku, ale hrdinkou se stala.
Dagmar Řeháčková, 9 let, Bílov
Toho dne v březnu 2007 museli rodiče a babička malé Dášenky na pár chvil odjet z domova. A tak zanechali své děti, devítiletou Dášu, třináctiletého Jana, sedmiletého Mikuláše a tříletého Evžena samotné doma. Jan s Evženem se šli sprchovat. Po nějaké chvíli Dáša uslyšela z koupelny podivnou tupou ránu, a tak se tam šla podívat, co se stalo. Vzala za kliku, ale dveře se pohnuly jen o malinký kousek. Něco jim bránilo. Vyděsila se, když škvírou spatřila oba bratry ležet na zemi v bezvědomí. Byl větrný den a tak se spaliny z plynového průtokového ohřívače vody vracely zpět. Oba byli přidušeni a v bezvědomí. Dáša prostrčila dovnitř mladšího a menšího bratra Mikuláše, s jeho pomocí rychle zavřela vodu v koupelně a sama utíkala k nejbližším sousedům pro pomoc. S příjezdem záchranné služby se zároveň vrátili domů i rodiče s babičkou. Oba chlapci byli převezeni do nemocnice na Jednotku intenzivní péče, odkud pak byli po dvou dnech propuštěni domů.
Jsou mezi námi děti, které se dovedou zachovat statečněji, než leckterý dospělý. A právě tyto děti by si zasloužily, aby se o jejich statečných činech dozvěděla širší veřejnost a aby nezůstaly bez povšimnutí. Pokud máte ve Vašem okolí takového hrdinu ve věku od 3 do 14 let – dítě, které vykonalo nějaký hrdinský čin, neváhalo a zachránilo život, ať už kamarádovi, nebo úplně cizímu člověku, zastalo se slabšího nebo jen přivolalo záchrannou službu, neváhejte a zasílejte příběhy na adresu:
EPIC – Cena za odvahu, Lucie Straková
Karlovo nám. 24
110 00 Praha 1
Bližší informace o této soutěži najdete také na internetových stránkách www.epiccenazaodvahu.cz.
