Michala Kateřina Rocmanová Tak jsme se nedávno vrátili ke středo- evropskému času. Dostali jsme – tedy u nás v Čechách i v celé Evropě – hodinku času navíc.
    Změna je to vesměs příjemná, příjemnější, než jarní přechod na letní čas – to nám tu hodinu vezmou a má to spoustu negativních dopadů – na organismus (tvrdí psychologové), nestíháme (víc než obvykle) a dokonce mezinárodní rychlíky, projíždějící přes naše území ve chvíli, kdy se čas mění, naberou hodinové zpoždění.

    Vzpomínám si na úplně první přechod na letní čas v r. 1979. Vedla jsem tehdy turistický oddíl a s těmi nejmenšími jsme byli právě na výpravě v malebném údolíčku nedaleko hradu Kost. Vláček motoráček tam jezdil jedinkrát za odpoledne a my ho – díky té chybějící hodině – nestihli. Dodnes vidím to zklamání v očích uřícených děcek, když nás těsně u zastávky v polích vagónek míjel. Naštěstí jsme měli tenkrát v oddíle samé tolerantní rodiče, takže neměl pozdní příjezd z výpravy žádný drastický dopad na počet členů 🙂

    Teď nám naštěstí hodinku času přidali. Mezinárodní rychlíky se musely dokonce na tu hodinu zastavit. A my jsme ji mohli využít podle libosti. Většina z nás uspěchaných pracujících si zamnula ruce – prima, za hodinu se dá stihnout věcí! Zavolat někomu, na koho v každodenním shonu není čas. Sednout si do křesla a začíst se do oblíbené knížky. Jít na výstavu. Anebo ji prostě jenom prospat 🙂
    Má ta přidaná hodina ještě další světlou stránku. Budeme ještě pár dní vstávat do světla. Den je hned radostnější. A tak vám přeju radostné podzimní vstávání
    Michala Kateřina Rocmanová

    Autor