Projekt 72 hodin pro nás znamená už jistou tradici.

    Do této dobrovolnické akce jsme se letos zapojili již pošesté. Posledních pět let jsme pomáhali s úklidem v mateřské školce v Praze, ale pro letošek jsme se museli bohužel omluvit. Čekalo nás totiž něco jiného. Díky spolupráci s Národním památkovým ústavem byla tentokrát jedinečná možnost pomoci některé z českých památek a užít si ji tak i po „zavíračce“…

    Máknem – a je to (foto TOM S.T.A.N.)Máknem – a je to (foto TOM S.T.A.N.)A tak jsme si vybrali zříceninu hradu Trosky v Českém ráji. Jednak to bylo pro nás z dopravně dostupné, a jednak jsme také chtěli pomoci tomuto legendárnímu místu. Na celé akci bylo zajímavé také to, že jsme nocovali „na základce“ v Rovensku pod Troskami – na stejném místě, kde jsme před 11 lety byli na naší první oddílové víkendovce.

    Máknem – a je to (foto TOM S.T.A.N.)Do účasti jsme hecovali nejen staňáky, ale také jejich rodiče. Ti se nezalekli, a několik z nich skutečně dorazilo. Dva tatínkové s námi vydrželi dokonce celý víkend a další pak přijeli pomáhat během soboty.

    Máknem – a je to (foto TOM S.T.A.N.)S kastelánem Trosek jsme se dohodli, že vyčistíme okolní les od popadaných větví, a tak jsme se pustili do díla. Po prvotním nadšení z práce jsme brzy pochopili, že sbírání větviček tloušťky asi tak dvou centimetrů není žádná výzva, a tudíž jsme si práci upravili a z lesa jsme začali tahat větve a klády opravdu obří. Sem tam nějaký odpadek, a jinak větve, klády, dříví… Šlo to jako po másle.

    Podávat gulášovou polévku jsme mohli až poté, co jsme od ní odehnali turisty, kteří si ji chtěli koupit (foto TOM S.T.A.N.)Máknem – a je to (foto TOM S.T.A.N.)Staňáci kupodivu vydrželi makat opravdu dlouho, no, vlastně až do oběda. Uvařili jsme na hradě gulášovku, odehnali turisty, kteří si polévku chtěli koupit, a my se pak konečně mohli najíst. Bylo to fajn, hrad je vážně kouzelný a malebný. Druhá část odpoledne byla ve znamení úklidu druhého svahu a tahání ještě větších klacků, ježdění po zadku z kopce a poslouchání pochvalných řečí od kolemjdoucích turistů – mnohdy i v cizím jazyce – ten den se na hradě otočilo 850(!) návštěvníků.

    Asociace TOM

    Měli jsme to i s výkladem od pana kastelána (foto TOM S.T.A.N.)No, romantika... (foto TOM S.T.A.N.)No, a potom! Ve čtyři pan kastelán hrad uzavřel a my ho měli jen pro sebe. Ukázal nám každé zákoutí, řekl nám, jak to s hradem bylo v historii, jak to s ním vypadá dnes a jak by to s ním mohlo být do budoucna. Bylo parádní počasí a výhledy byly kouzelné. Když se začalo stmívat, celý hrad měl zvláštní atmosféru, plápolající oheň házel zajímavé stíny… no, romantika. Stejnou romantikou pak byly i pečené buřtíky a několik písniček zpívaných při kytaře.

    Na zřícenině hradu Trosky (foto TOM S.T.A.N.)Nakonec nám zbyl čas i na pouštění draků (foto TOM S.T.A.N.)Připočteme-li k tomu ještě živý telefonát do Rádia Junior – mluvili jsme přímo z hradu, říkali jsme, jak se tu máme – a reportáž do Zpráviček ČT :D, kterou namluvila naše Bára a v pondělí ji pak odvysílali, bylo to skvělé!

    Výhledy byly kouzelné (foto TOM S.T.A.N.)Neděle pak byla jako stvořená pro malou procházku po okolí a pouštění draků při bezvětří.
    Byl to podzimní víkend, jak má být, a jedinou kaňkou na něm bylo to, že jsme nakonec na hradě nepřespali. To ale napravíme příště! Je to velká výzva!

    Autoři